pracovně vykám, jen dobrým známým v práci tykám...přijde mi to víc profesionální..a při podnikání se to má ke klietům za samozřejmost..ale rozmím, že v někteých profesích je tykání přirozenější....na šachtě jsem taky s vykáním neblbnul. 

Vykání je v našich končinách zvykem, pokud se lidé oboustranně nedohodnou na tykání. Nedělal bych z toho vědu. Takoví Angličané si vykají všichni (ano, "you" opravdu znamená "vy") a bližší vztah vyjadřují tím, že se oslovují křestním jménem. Není důvod měnit zažité místní zvyklosti.

Mně se spíš příčilo, když jsem v 80. letech jako mladý inženýr nastoupil do práce a jeden pologramotný ožrala - ovšem kovaný bolševik - mě hned při prvním setkání začal oslovovat "ty, soudruhu". Předtím na VŠ mi i profesoři vykali, ba dokonce na vojně mi vykal i generál, s nímž jsem se jednou setkal.

Angličani si sice "vykají", ale vlastně jsou s těma rychle používanýma křestníma jménama o dost důvěrnější než my. A Američani, ti jsou přímo familiérní. Už v druhým mailu mají věci jako "Hi Jan, what you guys are up to..."

Každý to má v sobě nastavený jinak... Někdo nabídne tykání hned, jiný po kratší či delší době, někdo další je zásadně pro vykání i po x letech denního kontaktu např. v práci. Osobně nejsem nějaký echt zastánce vykání, ale dokud to tykání někdo nenabídne mně, nebo příp. ho někomu nenabídnu já (pokud je to vhodnější), tak prostě vykám. Začít někomu tykat jen tak sama od sebe - to prakticky vůbec (výjimkou jsou samozřejmě spolužáci a jiní studenti školy).

Ziju leta ve svedsku a je uplne normalni ze si tady vsichni tykaji a muzete mi verit ze svedove jsou mnohem slusnejsi nezli cela EU  , slusnost je v lidech ne ve vykani   Milan

Jojo, taky jsem si před nějakýma 30-20 lety v průběhu onoho času vytvořil styl mluvy, ve kterým nebylo žádný vyknutí ani tyknutí a dokonce ani oslovení. Ono se to oslovování člověku tak nějak zají, po těch 8 letech "souško učitelko", pak 4 letech "soudruhu profesore" (a jen třídní jsme mohli říkat "paní profesorko"). Na vejšce to pak bylo už benevolentnější, tamní pedagogové si na soudruhování moc nepotrpěli a v průběhu stejně přišla revoluce. Ale nějak mi nešlo z huby ani to "pane profesore/doktore/docente", prostě oslovovat někoho titulem se mi příčí dodneška. Zkousnu to fakt jen v ordinaci u lékaře.

A když někdo prakticky blbej jak punčtok se představuje stylem "já jsem paní inženýrka Eva Nová", tak to bych fakt vraždil...

Připadá mi úplné normální vykáni. Ono je to takové slušnější.