Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bufet – rychlé a levné jídlo

18. 07. 2016 7:55:00
Když praděd miliardáře Warrena Buffetta, Jimmy Buffett v roce 1906 otevřel své první občerstvení na stavbě, vůbec netušil, že udělal v podstatě nový krok v gastronomii.

Vše začalo při výstavbě budovy pro firmu Singer (1908) v New Yorku, která měla v tu dobu neuvěřitelných 41 pater.
Dělníci totiž museli sjíždět do kantýny na oběd a Jimmiho Buffetta napadlo kantýnu přiblížit dělníkům, aby neztráceli čas na oběd cestováním dolů, a zpět nahoru na stavbu. Přendal tedy kantýnu vždy na patro, kde se právě stavělo. Nezabýval se už ani stoly a židlemi, ale udělal vždy jednoduché pultíky z prken, kde se dalo jídlo sníst "na stojáka".
Dělníci si pak stihli ještě zakouřit po obědě a už nechtěli nikam jinam, než k Buffettovi ("Let's go to Buffett," říkali).
Po zkušenostech ze staveb (stěhovací kantýnu provozoval i na dalších stavbách výškových budov) si Jimmy Buffett otevřel svou první restauraci. Místo stolků se židlemi, dal Jimmy Buffett do své první restaurace pouze pultíky, u kterých se jedlo "na stojáka", protože na stoly a židle mu stejně ani nezbyly finance a efekt byl úplně omračující. Hosté nevysedávali půl hodiny u oběda, nezabírali místo dalším příchozím, během chvíle se najedli a šli.
Jimmy tak prodal denně 3x více jídel, než bylo běžné v restauracích, kde se sedělo. Na 5x více se prodej pak zvedl, když si zákazníci mohli dát něco levného, během chvíle se nasytit a jít (například velmi populární omáčku s přílohou bez masa za pár Centů).
Netrvalo ani tři roky a Jimmy Buffett měl ve státech přes třicet "lidových jídelen", jak svým restauracím říkal, protože otevíral i jednu restauraci v městě, kde měl právě kantýnu na stavbě. Jen v Chicagu jich bylo 10. Málokdo však říkal jeho řetězci "lidové jídelny", ale vžil se název "buffett".
Když jednou četl Angličan George Fodfolk noviny The New York Times, které mu přivezl kamarád z Ameriky, zaujal ho malý článek na straně 4 o jídelnách Jimmyho Buffetta. Netrvalo dlouho a podnikavě otevřel občerstvení ve stejném stylu, které rovnou pojmenoval "buffett".
Název doslova zlidověl, a když se po celé Evropě otevíraly buffetty, byl zkomolen název na "bufet", protože v mluvené podobě se ani nedá poznat "ff" a "tt".
První bufet v Čechách byl "Automat Koruna" (jak jej tehdy honosněji nazvali) v roce 1931, v paláci Koruna na Václavském náměstí v Praze. V něm bylo pak v padesátých letech, z kazících se potravin například vynalezeno legendární ruské vejce (které nemá s Ruskem nic společného).
Na slávu bufetů v podobě, jak byly původně myšleny - levně najíst a jít (Eat cheaply and go), už však můžeme pouze vzpomínat. Bufet totiž začal říkat švédský hoteliér Gustavson snídaním, které podával hostům na jednom stole (dnes známé švédské stoly - Smörgåsbord), kdy mohli hosté sníst, kolik zvládli (all you can eat) a stejně na tom vydělal.
Úplný zánik lidových jídelen pak v podstatě způsobil podnikatel Ray Kroc, který v Kalifornii převzal stánek bratrů McDonaldových a přejmenoval firmu na McDonald’s Corporation, která skupovala právě bufety po celém světě a otevírala v nich své pobočky s hamburgery.

V příštím díle zapomenutých objevů a vynálezů, se můžete těšit na to, jak vídeňský řezník, po matce Čech, Josef Preit, vynalezl jitrnice.

Autor: Ladislav Kratochvíl | pondělí 18.7.2016 7:55 | karma článku: 23.15 | přečteno: 893x

Další články blogera

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 393 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

Co se děje na střídačce, když se vyhrává

Jaká je na střídačce nálada, když je utkání vyrovnané, je k vidění často. Ale co když to je po první třetině 11:0? Neztratili by hráči chuť do hraní?

19.5.2017 v 22:23 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 454 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

S tučně psaným jako s kořením

Neslyším a komunikuji česky. 9,2 spoust sdělení mám v textové podobě. S možností psát na počítači tučně se však dost rozmohlo nadužívání takovéhoto psaní. Něco „otučnit“ by mělo být pouze zvýraznění významově důležitého.

18.4.2017 v 7:55 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 141 | Diskuse

Ladislav Kratochvíl

Komentář ze světového poháru v programování

"Dobrý den od nás ze studia. Přímý přenos semifinále světového poháru v programování pro vás budou komentovat Vladimír Kafral a se mnou je ve studiu majitel křišťálové klávesnice z roku 2001 Petr Enterovský."

27.3.2017 v 7:50 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 339 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Dvořáková

Venkovský striptýz - košilatá povídka

Jen mužská část vesnice zná tajemství bílé vany na zahradě hájovny. Dneska zasvětí Petra - přivandrovalce a městskýho hejska - do toho, co je to opravdová kultůůůra... Ale musí být potichu a nikomu nic nevykecat!

20.10.2017 v 8:33 | Karma článku: 3.55 | Přečteno: 114 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Marek Renda

Programy 12 stran z hlediska ochrany před Sorosem, EU a islámem, aneb kdo podpoří Orbána

Viktor Orbán vyhlásil obranou válku maďarského národa proti zločinné koalici Sorose, EU a islámu a vyzval ostatní evropské národy, ať se připojí. Pokud to chceme udělat, musíme volit vhodné strany.

20.10.2017 v 7:44 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 209 |

Helena Vlachová

Okénko do života dnešní mládeže

Tohle je docela smutný příběh o tom, jak se někteří dnešní náctiletí baví. Obraz toho, že jim násilí a šikana lahodí, stejně tak i vulgární mluva

20.10.2017 v 6:56 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 244 | Diskuse

Václav Toman

Tolerance nejistoty jako schopnost 21. století

Doba čtení: 3 minut Naše schopnost tolerovat nejistotu se snižuje. Potřebujeme vědět, jaké to je, všechno googlíme. Proč bychom si naopak měli tuto schopnost kultivovat?

20.10.2017 v 6:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1220
V roce 2003 jsem ohluchl. Nemám v hlavě ta "slyšítka", hlavně ony šneky (cochlea), takže nemohu být ani uživatelem kochleárního implantátu. Považuji se za srandistu a optimistu. Kromě srandiček jsem také autorem a provozovatelem webu osob se sluchovým postižením http://www.kochlear.cz jenž si vybrala Národní knihovna ČR k archivaci jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví, což je pro mě obrovská pocta a mám z toho větší radost, než kdyby mi poslali milion korun.

stránky osob se sluchovým postižením
stránky osob se sluchovým postižením


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.