Protože "na venkově" jsme vůbec nevěděli, co se to v té Praze stalo, ačkoli jsme 35 km od ní a Rakovník, kde jsem v té době pracoval, jen o kousek dál, začal jsem od pondělí 20. 11. jezdit po práci "pro informace a také psát dejiny" do Prahy.
Po dvou dnech a učastích na Vaclaváku jsem si ale raději vzal týden dovolené, jelikož při návratech v noci se vstáváním po čtyřech hodinách spánku do práce se to nedalo zvládat
Do Prahy jsem pak vyrážel hned ráno s kytarou, jenž mě v té době téměř živila a svou troškou k pádu režimu přispěl alespoň tak, že jsem obcházel školy a divadla, kde jsem tak čtvrt (ale i déle) hodinky zahrál stavkujícím nějaké ty srandapísničky (převážně parodie), aby se při tvoření dějin pobavili.
Nejlepší to bylo na ČVUT. Když jsem balil, zeptal jsem se studenta, kde jsou ještě nějaké fakulty.
"Zajeď na Palachovo náměstí. Zavoláme tam a budou tě čekat."
"Kde je Palachovo náměstí? To vůbec nevím a přitom jsem bydlel ještě před rokem v Praze osm let."
"To je na nábřeží."
"Někde, jak je Jiráskáč?"
"Ne, blíž. Jak je Staroměstská. Je tam filosofická fakulta."
"Jo tam. Ale filosofická fakulta je snad na Náměstí rudoarmějců ne? Ona je ještě nějaká jiná jinde?"
"Ne, ale včera to bylo přejmenováno."
Problémy s orientací v Praze jsem pak měl ještě snad 3 roky, jak se lecos jmenovalo jinak, než jsem to znal.
