Netrvalo tedy dlouho a stará Ara svolala poradu na velikém stromě, kde promluvila k ostatním samicím: "Samice opů. Je čas zabránit Butovi v jeho řádění. Vezměme si každá velký list z tohoto stromu a přivažme si ho lýkem k pasu tak, aby hned nepoznal, jestli potkal samce, nebo samici, malá chvilka jeho zaváhání nám dá možnost k útěku."
Jak řekly, tak udělaly, jenomže nic se nezměnilo, naopak. But když viděl opa s listem, okamžitě se na něj vrhl, jelikož si mohl být jist, že jde o samici. Samci totiž nic takového nenosili.
Jediná samice, která Butovi zatím nepodlehla, byla Koa, která se mu vždy stačila včas vyhnout nebo utéct. Buta to samozřejmě dráždilo, a tak Kou naháněl, kudy chodil. A Koa, když viděla, že list ji nezachrání, chytila dva kousavce, ostrým kamenem jim rozpárala břicha a všechno z nich vyndala. Pak ještě kamenem vyškrábala všechen tuk, až jí zbyly jen dvě kůže s hlavami kousavců. Kůže si potom uvázala kolem pasu, takže měla vepředu i vzadu pootevřenou tlamu kousavce.
To na Buta zabralo, protože se bál, že by mu snad ten kousavec, co se drží Koy kolem pasu, mohl ukousnout jeho samčí nástroj, kdyby na ni chtěl skočit, a tak měla Koa od toho dne klid.
Toho se všimly i ostatní samice a začaly si kolem pasu také přivazovat kůže s hlavou. I samcům se nová móda zalíbila, protože se rádi chlubili kůží zvířete, které přemohli, a protože na stromech zase tolik zvířat není, vydávali se opi stále častěji lovit zvířata na zem, aby měli něco, co ten druhý nemá. To ale chtělo mít u sebe stále nějakou zbraň, kámen nebo klacek. A protože s kamenem či klackem se špatně chodí po čtyřech a navíc není na zemi ten správný rozhled, naučili se opi chodit po zadních.