Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JV

R^ Je to přesné, možná ještě jsi mohl dodat, že někteří úředníci tam i jinde, se cítí v hrozných rozpacích, když jim řekneš, aby mluvili pomalu a srozumitelně. Dokonce se stalo, že v jedné bance byl pracovník tak ochotný, že když jsem odmítla jeho psaní na papírky o rozloze 5x5 cm a poprosila o větší tiskl každou větu zvlášť. Byl ve velkých rozpacích, když jsem chtěla, že by bylo jednodušší natočit monitor tak, abych na něj viděla....a aby šetřil papírem. Ovšem to byla se mnou průvodkyně - pečovatelka, která trochu vysvětlovala, že opravdu neslyším a nejsem psychicky postižená...

Takových situací je opravdu hondě, to mne nutí chodit tam, kde mne již znají a mám s nimi dobré zkušenosti. Ale každý říká, že mluvit pomalu a  dávat si pozor na zřetelnou artikulaci je hrozná dřina - lidé prostě neumějí mluvit tak, aby jim bylo rozumět, tak kdo je víc positžený ;-D

0 0
možnosti
  • Počet článků 187
  • Celková karma 12,58
  • Průměrná čtenost 1301x
V roce 2003 jsem ohluchl. Nemám v hlavě ta "slyšítka", hlavně ony šneky (cochlea), takže nemohu být ani uživatelem kochleárního implantátu.
Považuji se za srandistu a optimistu. Kromě srandiček jsem také autorem a provozovatelem webu osob se sluchovým postižením
http://www.kochlear.cz
jenž si vybrala Národní knihovna ČR k archivaci jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví, což je pro mě obrovská pocta a mám z toho větší radost, než kdyby mi poslali milion korun.



stránky osob se sluchovým postižením