Chybná výslovnost cizích slov osob se sluchovým postižením

Pokud člověk napsané slovo pouze vidí a nikdy neslyší, vyslovuje jej tak, jak ho vidí, a často je potom za hlupáka. Zejména při běžně používaných anglických slovech.

Když jsem neslyšel asi dva roky (ohluchl jsem ve věku 40 let v roce 2003), napsala mi Mgr. Věra Strnadová, že její známá si v restauraci objednávala "coca colu" a ne "koka kolu", protože nikdy výslovnost neslyšela. V té době mi to přišlo docela úsměvné, jelikož jsem výslovnost do té doby slyšel milionkrát a vůbec mi nepřišlo, že by to někdo mohl vyslovovat jinak.
Po téměř deseti letech neslyšení se však dostávám do stejné situace, jako ta paní s "coca colou", jelikož často vyslovuji tak, jak to slovo vidím několik let psané.
Proč vyslovujeme, jak je psáno

•    nikdy jsme to neslyšeli v mluvené podobě

Tohle je asi nejčastější důvod. Když někdo slyší několikrát "Karolína Pík", vyslovuje "Pík". Když někdo pouze vidí mnohokrát "Peake", vyslovuje "Peake". (A hned je za blba.)

• neznalost jazyka

Nevíme, v jakém jazyce slovo je a že je tedy jiná výslovnost od psané podoby. Například ono příjmení Karolíny Peake. Můj soused "Karel Laube" se vyslovuje "Laube". Jenže kdo neví, že jedno jméno je německé a druhé anglické (a s jinou výslovností), vyslovuje "Peake", jak to několik let pouze vidí.
Nebo ani neví, že se jedná o cizí slovo s jinou výslovností.

• neznáme pravidla výslovnosti

Ve škole jsme z cizích jazyků měli pouze ruštinu, jiné jazyky nebyly vítány.

• některá slova jsou počeštělá

Hlavně ta z počátků internetu. ICQ, Skype, CD… Napadlo by vás vyslovovat "SíDí"? Mě rozhodné ne, a když jsem se s tím jednou setkal, nevěřil jsem vlastním uším (tenkrát jsem ještě slyšel). A například zrovna "Skype" se u nás vyslovovalo vždy "Skype". Teď se prý vyslovuje správně "Skajp". Zrovna tak ICQ bylo "ÍCéKvé", nikoli jako dnes "AjSíKjů".

• automatika

Když slyšící slyší několikrát denně třeba to "Karolína Pík", ani ho nenapadne číst to jinak. Je to zkrátka automaticky, a zrovna tak nenapadne toho, kdo vidí psanou podobu, číst (vyslovovat) jinak. Automaticky vyslovujeme třeba "escribe" místo "ískrajb“.
Osobně raději upřesňuji: "Píše se to eScribe, jak se to vyslovuje, nevím, protože jsem to nikdy neslyšel."
V případě, kdy je druhá strana empatická, toleruje chybnou výslovnost a ví, oč jde. Pokud je druhá strana empatická a zároveň i vstřícná, napíše správnou výslovnost, za což jsem vděčný.
Jenže někomu říkat/psát, že se v něčem mýlí (nejen výslovnost - cokoli) s úmyslem pomoci je velmi často ošemetné, protože poučovaná strana se mnohdy zcela bezdůvodně urazí. Urazí se pouze blbec. Jenže ten, kdo chce pomoci, nemusí do té chvíle vůbec vědět, že jedná s blbem. Dokonce se mi jednou stalo, že se strašně urazila má dlouholetá kámoška a od té doby se mnou nemluví. Rovněž totiž upozorňuji na chyby - tak, jako se mi líbí, když někdo upozorní mě. Asi to z mé strany bude i jakási profesionální deformace z toho, jak zhruba 15 let poskytuji počítačové poradenství. Každopádně ona kámoška asi neznala:
Božena Němcová: "Upřímný přítel je ten, kdo Tě napomene, kdo Ti řekne pravdu do očí; toho si važ."
Za trpělivé vysvětlování toho, jak se co píše, děkuji především zeťi Radkovi, který mi to často napíše i sám od sebe, když slyší mé hrůzy, a já pak nevypadám (třeba na úřadu) jako úplný pitomec, nýbrž jen částečný.
Chybnou výslovnost tedy u osob se sluchovým postižením tolerujte a "s citem pro věc" na ni upozorněte.
Díky 749x za sebe i ostatní osoby s postižením sluchu.