Když praděd miliardáře Warrena Buffetta, Jimmy Buffett v roce 1906 otevřel své první občerstvení na stavbě, vůbec netušil, že udělal v podstatě nový krok v gastronomii.
Vše začalo při výstavbě budovy pro firmu Singer (1908) v New Yorku, která měla v tu dobu neuvěřitelných 41 pater.
Dělníci totiž museli sjíždět do kantýny na oběd a Jimmiho Buffetta napadlo kantýnu přiblížit dělníkům, aby neztráceli čas na oběd cestováním dolů, a zpět nahoru na stavbu. Přendal tedy kantýnu vždy na patro, kde se právě stavělo. Nezabýval se už ani stoly a židlemi, ale udělal vždy jednoduché pultíky z prken, kde se dalo jídlo sníst "na stojáka".
Dělníci si pak stihli ještě zakouřit po obědě a už nechtěli nikam jinam, než k Buffettovi ("Let's go to Buffett," říkali).
Po zkušenostech ze staveb (stěhovací kantýnu provozoval i na dalších stavbách výškových budov) si Jimmy Buffett otevřel svou první restauraci. Místo stolků se židlemi, dal Jimmy Buffett do své první restaurace pouze pultíky, u kterých se jedlo "na stojáka", protože na stoly a židle mu stejně ani nezbyly finance a efekt byl úplně omračující. Hosté nevysedávali půl hodiny u oběda, nezabírali místo dalším příchozím, během chvíle se najedli a šli.
Jimmy tak prodal denně 3x více jídel, než bylo běžné v restauracích, kde se sedělo. Na 5x více se prodej pak zvedl, když si zákazníci mohli dát něco levného, během chvíle se nasytit a jít (například velmi populární omáčku s přílohou bez masa za pár Centů).
Netrvalo ani tři roky a Jimmy Buffett měl ve státech přes třicet "lidových jídelen", jak svým restauracím říkal, protože otevíral i jednu restauraci v městě, kde měl právě kantýnu na stavbě. Jen v Chicagu jich bylo 10. Málokdo však říkal jeho řetězci "lidové jídelny", ale vžil se název "buffett".
Když jednou četl Angličan George Fodfolk noviny The New York Times, které mu přivezl kamarád z Ameriky, zaujal ho malý článek na straně 4 o jídelnách Jimmyho Buffetta. Netrvalo dlouho a podnikavě otevřel občerstvení ve stejném stylu, které rovnou pojmenoval "buffett".
Název doslova zlidověl, a když se po celé Evropě otevíraly buffetty, byl zkomolen název na "bufet", protože v mluvené podobě se ani nedá poznat "ff" a "tt".
První bufet v Čechách byl "Automat Koruna" (jak jej tehdy honosněji nazvali) v roce 1931, v paláci Koruna na Václavském náměstí v Praze. V něm bylo pak v padesátých letech, z kazících se potravin například vynalezeno legendární ruské vejce (které nemá s Ruskem nic společného).
Na slávu bufetů v podobě, jak byly původně myšleny - levně najíst a jít (Eat cheaply and go), už však můžeme pouze vzpomínat. Bufet totiž začal říkat švédský hoteliér Gustavson snídaním, které podával hostům na jednom stole (dnes známé švédské stoly - Smörgasbord), kdy mohli hosté sníst, kolik zvládli (all you can eat) a stejně na tom vydělal.
Úplný zánik lidových jídelen pak v podstatě způsobil podnikatel Ray Kroc, který v Kalifornii převzal stánek bratrů McDonaldových a přejmenoval firmu na McDonald’s Corporation, která skupovala právě bufety po celém světě a otevírala v nich své pobočky s hamburgery.
V příštím díle zapomenutých objevů a vynálezů, se můžete těšit na to, jak vídeňský řezník, po matce Čech, Josef Preit, vynalezl jitrnice.
