Havaj

Stále jsem nevěděl, jak se pozná, že už je člověk bohatý, ale přišel jsem na to půl roku po tom, co jsem dostal nápad vyrábět "Běžný prací prostředek".

Za nekalou soutěž jsem pak vysoudil tolik peněz, že jsem je ani nedokázal spočítat. Ano člověk se stává boháčem ve chvíli, kdy si nedokáže spočítat, kolik peněz vlastně má.

"lnu, nastal čas užívání," řekl jsem si a koupil na Havaji malý útulný domeček. Samozřejmě nic velkého, jenom 300 m2, kde se celé dny příjemně nudím.

Abych tu nudu zahnal, posílám si občas řidiče pro pár děvčat a pro muzikanty do klubu, kam chodím, aby přijeli trochu rozptýlit "starého kocourka", jak mi děvčata říkají. A protože dnes byla nuda k nevydržení, poslal jsem si pro ně už po obědě.

Tyhle Havajanky bych mohl při tanci pozorovat celé věky. Jejich tanec totiž vždycky vypadá, jakoby chtěly pouhým vrtěním zadku setřást sukničku z listí, co mají na sobě jako jednu ze dvou částí oděvu. Ta druhá část jsou spojené kokosové skořápky.  Pokaždé si myslím, že už se jim suknička setřást povede a ony se o to opravdu snaží a kroutí zadky a boky tak, aby se sukničky zbavily co nejrychleji, jenomže ona jim nikdy nesklouzne ani o kousek.

Ležel jsem v hamace, v jedné ruce sklenku whisky a zaposlouchán do hudby, pozoroval jsem dívky, jak střídavě tančí nebo dovádějí v bazénu, přičemž nikdy nezapomněly na to, aby u mě vždy dvě byly a mohly mě ovívat palmovou ratolestí, dolévat sklenku, či něžně houpat.

Když se asi po hodině všechny mé společnice vystřídaly, nabídla se jedna, že mi udělá relaxační masáž, a já jsem samozřejmě neodmítl. Masáž od krásné Havajanky je totiž ta největší slast na světě. Nejdříve mě napadlo,  že  bych při tom mohl nenápadně nakukovat,  jestli se jí někde nerozevřou palmové listy na její sukénce,  nebo se nestane něco se skořápkami,  ale ona mě masírovala tak pěkně, že jsem slastně přivíral oči a představoval si, co by se s ní dalo ještě dělat. A představy to byly dost odvážné,  zejména ve chvílích,  kdy se mě dotýkala vlnka jejích vlasů.

Jenže ještě jsem se v těch představách nedostal ani pod její sukni, když na mě asi něco poznala, přestala s masírováním a obořila se na mě: "Hele, starej, na co myslíš?" "Zapomněla jsi říct Starej kocourku, dokud mne tak neoslovíš, nic ti neprozradím," dělal jsem drahoty. "Já ti dám kocourka, ty starej prasáku! Já tě ochladím, abys neměl roupy!" rozčilovala se a začala na mě lít studenou vodu z nějaké konve.

To už na mě bylo moc. Takhle mi pokazit hezké odpoledne. Otevřel jsem oči, abych jí pořádně' vynadal, ale nedostal jsem ze sebe ani slovo. Byl to opravdu překvapivý konec masáže od krásné Havajanky. Nade mnou totiž stála moje žena se sprchou v ruce a láteřila: "Co tady děláš? Na co jsi zase myslel? Už hodinu se válíš ve vaně a vzdycháš u toho jako někde v sedmém nebi!"

Autor: Ladislav Kratochvíl | pátek 21.8.2015 21:46 | karma článku: 13,62 | přečteno: 307x
  • Další články autora

Ladislav Kratochvíl

Jak držet dietu

16.2.2024 v 7:41 | Karma: 9,90

Ladislav Kratochvíl

Horory pro nevidomé

21.3.2023 v 7:48 | Karma: 6,63

Ladislav Kratochvíl

Libor z Kozojed

6.1.2023 v 7:29 | Karma: 10,32

Ladislav Kratochvíl

Svoboda slova a projevu

25.11.2022 v 9:00 | Karma: 9,96
  • Počet článků 187
  • Celková karma 12,58
  • Průměrná čtenost 1301x
V roce 2003 jsem ohluchl. Nemám v hlavě ta "slyšítka", hlavně ony šneky (cochlea), takže nemohu být ani uživatelem kochleárního implantátu.
Považuji se za srandistu a optimistu. Kromě srandiček jsem také autorem a provozovatelem webu osob se sluchovým postižením
http://www.kochlear.cz
jenž si vybrala Národní knihovna ČR k archivaci jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví, což je pro mě obrovská pocta a mám z toho větší radost, než kdyby mi poslali milion korun.



stránky osob se sluchovým postižením