Fotbaloví lékaři tají své léčebné metody

Já to chápu. Nechtějí vypustit své know-how, jelikož by přišli brzy o práci, protože sprejem postříkat zranění umí kde kdo. Know-how však není v postříkání, ale v obsahu spreje. Představte si že by přijela záchranka k nehodě lékař postříkal zraněné a ti by se okamžitě uzdravili.

Že to neprozradí je škoda. Pokaždé, když totiž vidím jak těžce zfaulovaný a polomrtvý fotbalista po postříkání nohy (nikdy jsem neviděl stříkat třeba na obličej) vyskočí, ještě několikrát kulhne a zase běhá jako zajíc, jsem v údivu nad tím, jak zázračný obsah spreje musí být.
Mnohdy však postříkání základní směsí nepomůže a fotbalista musí být odnesen na nosítkách do zámezí. To pak nastupuje sprej vzácný a mnohem účinnější. Asi jsou z toho docela naštvaní ti nosiči nosítek, že se několik metrů zbytečně dřeli. Obzvláště ten s batůžkem, co se tahá víc, než ostatní a určitě si říká, že kdyby počkali ještě tak dvacet vteřin, než si lékař skákne pro ten účinnější sprej, nemuseli se tahat s plnými nosítky, protože polomrtvý fotbalista jim z nosítek vyskočí hned, když rozhodčí opět zahájí hru a někdy i dříve.
Jenže to by to ten s batůžkem děsně zlehčoval. Kolikrát to jsou závažné a nevyzpytatelné fauly, které nesmí být podceňovány. Třeba takový faul "parakotoul", kdy hráč udělá trojitý přemet s dvojitým výkrutem zakončený právě oním parakotoulem. Nebo faul "válení sudů", kdy hráč už ani nemůže udělat přemety a udělá tedy jen tři až čtyři "sudy", držíce se za nohu.
Že nedělají dokonalé a oku lahodící kotouly jim nelze vyčítat. Fotbalisté nejsou gymnasté, u kterých se hodnotí krása provedení (např. prostná) a navíc ve fotbale se nenacvičuje celá sestava, nýbrž pouze jednotlivé prvky, se kterými se improvizuje a vše má vypadat jakoby nechtěně.
Doslova mě však fascinuje, jakou kouzelnou moc obsah spreje má. Často se totiž fotbalista drží třeba za levou nohu, která mu je postříkána a ono se to nějak dostane do nohy pravé o kterou škobrtnul, jak je pak vidět ze zpomaleného záběru.
Těžké musí být i to, jak mocný sprej zvolit. U záchranky by lékař neměl žádnou čáru, dělící třeba nabouraný automobil 16 metrů od místa ošetření a vzal by na prvotní postříkání sprej tzv. tříčtvrtku. Tato vzdálenost je totiž ve fotbale na závažnost zranění zcela klíčová a dokonce jí mají vyznačenou bílou čárou, aby snadněji poznali, jak závažný faul má být.
Občas mě však přepadá myšlenka, že ve spreji není zázračný lék, ale nějaké placebo, třeba Alpa Francovka a to by se asi záchranářům nehodilo.